Tohle je prostě věčný boj. Každá chceme zrovna to, co nemáme. Blondýnka chce být brunetkou. Slečna s kudrlinkami, chce mít vlasy úplně rovné. A slečny co mají dlouhé vlasy pořád přemýšlejí jestli nezkrátit.
A i já s tím bojuji pořád.
Aktuálně se rozhoduji jestli změnit či nezměnit. Když se vrátím tak 4roky zpátky, tak jsem do té doby vždy s vlasy experimentovala. Krátké vlasy, dlouhatánské vlasy, krátké mikádo, dlouhé mikádo, jedna strana delší, rovná ofina, zubatá ofina, patka a pak nastal zlom a já jen zastřihávám konečky. A příjde mi to stašný stereotyp už, ale zase se nechci vzdát dlouhých vlasů a účesů z nich. Hlavně drdolů (donuts) to prostě z mikáda nejde. Hodně lidí mi radí, ať třeba změním barvu, ale to rezolutně odmítám, i když bych chtěla někdy zkusit světle hnědou. Ale nenastala ta doba nikdy jsem neměla pořádně ani melír a nechci si prostě vlasy ničit. Dokonce už mám ale i pár šedin, které by chtěly zakrýt :D Ale samozřejmě jsou to jen stresové šediny, jak jim říkám. :-))
